Jako akutní hepatitida C se označuje stav prvních šest měsíců po infekci. V určitém procentu případů se tělo dokáže samo viru zbavit, většinou však nemoc přechází do chronického stadia.

Alanin aminotransferáza - enzym obsažený v jaterních buňkách. Hodnota tohoto enzymu v krvi je ukazatelem stavu jater. Normální hodnoty pro dospělé jsou v rozmezí 0,1-0,78 µkat/l. Při hepatitidě C mohou být tyto hodnoty překročeny až 30krát.

Česky chudokrevnost - stav, kdy krev obsahuje nedostatek červených krvinek, případně hemoglobinu. Tím je zhoršeno zásobování buněk kyslíkem. Je častým důsledkem užívání ribavirinu.

Viz protilátky.

Aspartát aminotransferáza - enzym obsažený v jaterních buňkách. Hodnota tohoto enzymu v krvi je ukazatelem stavu jater. Normální hodnoty pro dospělé jsou v rozmezí 0,1-0,72 µkat/l. Při hepatitidě C mohou být tyto hodnoty překročeny až 30krát.

Stav, při kterém tělo produkuje protilátky samo proti sobě (proti vlastním tkáním).

Žlutooranžová látka produkovaná játry, hodnota bilirubinu je jedním z ukazatelů funkčnosti jater. Zvýšené hodnoty bilirubinu se projevují žloutenkou (zežloutnutí očního bělma a kůže).

Jaterní biopsie je vyšetření, jehož cílem je posoudit stav jater. Pomocí dlouhé jehly se odebere malý vzorek jater, který je pak mikroskopicky zkoumán.

V průběhu léčby může po počátečním vymizení viru dojít k novému vzplanutí infekce. Pokud se virus opětovně objeví ještě v průběhu léčby, mluvíme o breakthrough (fenomén průlomu). Tím se liší od relapsu, při kterém se infekce objeví až po ukončení léčby.

Anglický slangový výraz pro kombinovanou terapii.

Působením viru při hepatitidě C probíhá v játrech neustálý zánět. Jaterní buňky odumírají, a namísto nich se tvoří vazivo. Když tento proces dostoupí určitého stadia, játra již nedokážou plnit svou funkci a hovoříme o jaterní cirhóze. V pokročilejším stádiu cirhózy může dojít až k jaternímu selhání.

Poznámka: podobných výsledků je možno dosáhnout i působením alkoholu, a to i bez hepatitidy. Současné působení hepatitidy a alkoholu významně urychluje odumírání jaterních buněk, proto je při onemocnění hepatitidou nutná abstinence.

Tělo se snaží případné poruchy a problémy odstranit, kompenzovat. Při dosažení určitého stupně poškození toho však již organismus není schopen, a potom mluvíme o dekompenzaci - orgán již není schopen plnit svou funkci.

Anglicky "drak" - slangové označení hepatitidy C. Podle pověstí totiž drak po celá léta někde tiše odpočívá a sbírá síly, aby pak znenadání zaútočil. Rovněž hepatitida C může v těle tiše dřímat po řadu let aniž by nemocný pociťoval nějaké příznaky.

Látky - proteiny, které řídí určité specifické chemické reakce v těle. Mezi nejčastěji testované jaterní enzymy patří ALT, AST a GGT.

End of Treatment Response - odpověď dosažená na konci léčby (někdy též ETVR - End of Treatment Viral Response). Tedy stav, kdy při ukončení léčby není v těle pacienta zjistitelná přítomnost viru.

Early Viral Response - neboli časná virologická odpověď. Tímto termínem se označuje stav, kdy během prvních 12 týdnů léčby dojde k poklesu viremie na setinu původní hodnoty (parciální časná virologická odpověď - pEVR) nebo dokonce k jejímu vymizení (úplná časná virologická odpověď - cEVR). EVR je po RVR druhým nejlepším indikátorem úspěšného průběhu léčby.

Proces, při kterém je tkáň nahrazována vazivem - obvykle jako důsledek chronického zánětu.

Jeden z nejčastějších vedlejších účinků interferonu. Pacient má stavy podobné chřipce (horečka, zimnice, pocení, bolesti hlavy, svalů, kloubů, nevolnost atd).

Lékař - specialista na zažívací systém (včetně jater).

Virus hepatitidy C má několik podtypů - tzv. genotypů. Dnes se ustálilo rozdělení viru hepatitidy C do šesti genotypů (jsou označovány čísly 1 až 6), které mohou mít dále řadu podtypů které se značí písmeny (tedy například 1a, 1b jsou podtypy genotypu 1). Nejrozšířenější je genotyp 1, který je také společně s genotypem 4 nejobtížněji léčitelný.

Jiná zkratka pro gama-glutamyl transferázu (viz GMT).

Gama-glutamyl transferáza (GMT) je jaterní enzym, jehož hladina v krvi dává informace o stavu jater. Normální hodnoty pro dospělé ženy jsou v rozmezí 0,14-0,68 µkat/l, u dospělých mužů 0,14-0,84 µkat/l. Při hepatitidě C bývají vyšší 2-10krát.

Protein v červených krvinkách, který umožňuje transport kyslíku.

Nejběžnější druh rakovinového nádoru jater.

V určitém procentu případů si tělo dokáže s virem poradit samo. Většinou však hepatitida C přechází do chronického stadia. O chronické hepatitidě C se mluví, pokud je virus v těle více než šest měsíců po infekci.

Viz interferon.

Obranyschopnost vůči infekčnímu onemocnění.

Látka používaná při léčbě hepatitidy C, zpravidla společně s ribavirinem. Interferony jsou bílkoviny které se přirozeně vyskytují v lidském těle, kde se uplatňují při plnění nejrůznějších funkcí imunitního systému. Interferon musí být skladován při teplotě 2 - 8 °C, jinak dochází k jeho rozkladu.

Sada laboratorních testů, která zkoumá hladinu některých jaterních enzymů (především ALT, AST, GGT a bilirubin).

Proces, kterým musí projít každý lék dříve, než je schválen k distribuci. Testování probíhá ve více fázích:

Fáze I - testuje se na malé skupince lidí (obvykle 10 - 100), a cílem je určit bezpečnost a dávkování nového léku, jakož i jeho vedlejší účinky.

Fáze II - testuje se účinnost proti dané chorobě.

Fáze III - probíhá na statisticky významných počtech pacientů (obvykle stovky až tisíce), a porovnává se účinnost léku ve srovnání s jinými léky, případně s vývojem nemoci, pokud není léčena.

Fáze IV - tato fáze není standardním krokem při schvalování nového léku. Používá se v případě, že již schválený lék má být používán pro léčení jiné nemoci, než pro kterou byl původně schválen.

Léčba, při které se podává kombinace více léků. V případě hepatitidy C je to kombinace interferonu a ribavirinu. Dnes se jedná o standardní způsob léčby, pouze v případech, kdy pacient nemůže užívat ribavirin používá se monoterapie (tj. podává se pouze interferon).

Podmínka, která zabraňuje použít v dané situaci určitý lék či způsob léčby.

Léčba hepatitidy C pouze interferonem, bez použití ribavirinu.

V našem kontextu se takto označuje pacient, který dosud nebyl léčen na hepatitidu C.

Odumírání buněk či tkání.

Pacient, u kterého léčba nevede ke snížení viremie (množství viru v těle).

V průběhu léčby se sleduje její úspěšnost. O biochemické odpovědi mluvíme, pokud se hodnoty ALT dostanou do normálních hodnot. Důležitější je však odpověď virologická, která znamená pokles viremie (viz též RVR, EVR, SVR).

Polymerase Chain Reaction - metoda pro zjištění přítomnosti viru v krvi. Rozlišujeme PCR kvalitativní (zjišťuje pouze zda je v krvi virus bez ohledu na jeho koncentraci) a kvantitativní (měří kolik kopií viru se nachází v mililitru krve).

Někdy též pegylovaný interferon - interferon navázaný na molekuly polyethylenglykolu. Díky tomuto triku se interferon uvolňuje do těla postupně, takže k udržení dostatečné hladiny interferonu v těle stačí jedna injekce týdně (namísto tří).

Neaktivní (neúčinná) látka, používaná při testování léků (používá se například obyčejný cukr). Jedné skupině pacientů se podává testovaný lék, druhé skupině placebo a vyhodnocuje se rozdíl mezi oběma skupinami.

Počet nemocných v dané populaci. V případě hepatitidy C se prevalence udává mezi 0,2 a 2,0 %, nicméně spolehlivé statistiky dnes neexistují. Podstatně vyšší je rozšíření hepatitidy C mezi uživateli nitrožilních drog (v ČR přes 30 %, v USA se odhaduje že hepatitidou C je nakaženo přes 50 % drogově závislých).

Při infekci virem hepatitidy C začne tělo automaticky tvořit protilátky (anti-HCV). Protilátky pak v těle zůstávají a to bez ohledu na to, zda tělo infekci potlačilo či ne.

Opětovné propuknutí infekce, ke kterému dojde po ukončení léčby (viz též breakthrough).

Vztahující se k ledvinám.

RNA virus - typ viru, který nese svou genetickou informaci v RNA, nikoli v DNA. Virus hepatitidy C patří mezi retroviry.

Jedním z vedlejších účinků ribavirinu jsou deprese a změny nálady, které se někdy projevují i zvýšenou agresivitou. V anglickém slangu se toto označuje pojmem "riba rag".

Lék používaný při kombinované terapii společně s interferonem. Ribavirin samotný není proti hepatitidě C účinný, pokud je však podáván společně s interferonem, podstatně zvyšuje jeho účinnost.

Rapid Viral Response - neboli rychlá virologická odpověď. Tímto termínem se označuje stav, kdy během prvních 4 týdnů léčby dojde k vymizení viremie, neboli k poklesu pod detekovatelnou hladinu (obvykle 50 IU/ml). RVR je nejlepším indikátorem úspěšného průběhu léčby (viz též EVR).

Pokud testy neprokáží přítomnost viru na konci léčby a přítomnost viru není patrná ani šest měsíců po ukončení léčby, mluví se o setrvalé virové odpovědi (SVR). Ze zkušenosti je prokázáno, že při splnění této podmínky již nedochází k novému vzplanutí infekce.

Tělo nicméně vyléčením nezískává imunitu, a při styku s virem může dojít k novému nakažení.

Ztukovění - hromadění tuku (např. v játrech).

Anglická zkratka pro "Sustained Viral Response" - viz setrvalá virová odpověď.

Transcription mediated amplification - laboratorní metoda používaná při měření množství viru HCV v krvi.

Anglická slangová zkratka pro terapii (léčbu).

Koncentrace viru v krvi. Existuje několik metod pro měření této veličiny, nejčastěji se používá PCR, případně TMA. Viremie se uvádí v jednotkách IU (International Unit = mezinárodní jednotka), dříve se používala jednotka cp/ml (počet kopií viru na mililitr krve).

Dnes prakticky neexistuje zcela spolehlivý způsob, jak prokázat vyléčení hepatitidy C. Za vyléčení je dnes považováno dosažení setrvalé virové odpovědi (SVR), tedy nepřítomnost viru v krvi šest měsíců po ukončení léčby. Ze zkušenosti je prokázáno, že při splnění této podmínky již nedochází k novému vzplanutí infekce.

Tělo nicméně vyléčením nezískává imunitu, a při styku s virem může dojít k novému nakažení.

Žloutenka je zežloutnutí kůže, které je jedním z typických projevů hepatitidy A (nikoli však hepatitidy C). Často se pojmu žloutenka používá nesprávně jako označení choroby. Tedy namísto "hepatitida C" se často říká nesprávně "žloutenka C".